Dne 21.2.2019 jsem se rozhodla po půl roce vyzkoušet další psychedelickou látku a to LSA nebo-li semínka havajské růže.
Tentokrát v tom nebyla snaha zbavit se něčeho špatného v sobě, ale zvědavost. LSA je halucinogenní, ale účinky bohužel doprovází i nauzea, zvracení nebo zažívací potíže, proto hrozí větší riziko bad tripu, což byl bohužel můj případ. Jako vždy jsem se dívala na YouTube na Drugslab, ve kterém Sebastian tyto semínka havajské růže zkoušel. Snědl tři, po hodině se vyzvracel a pak už měl v klidu výlet. Čekala jsem stejný průběh-chyba, vše bylo úplně naopak.
Kolem deváté hodiny ráno jsem snědla dvě semínka. Zhruba po hodině jsem cítila lehkou nevolnost od žaludku a struktura zdi byla výraznější, jinak nic. Čekala jsem ještě půl hodiny, a protože se nic dalšího nedělo, snědla jsem další dvě semínka. Kolem 12 h. dopoledne jsem začínala silně pociťovat účinky. Všechno se zesvětlilo, vše mi připadalo jako pod nemocničním světlem. Zvýraznily se detaily u mé podložky na myš a na mých teplakách. Vypadalo to, jako když je na mých teplakách bludiště. To mě trochu pobavilo, ale jinak žádné další halucinace nenastaly. Nafouklo se mi břicho a začalo velmi časté krkání. Nevolnost začala narůstat. Cítila jsem, že se mi chce zvracet, a tak jsem to šla zkusit. Nešlo to. Začínalo mi brnět celé tělo, bylo mi zvláštní teplo po těle, moje nohy mě přestávaly poslouchat, motala jsem se a byla jsem velmi malátná. Pohled byl zpomalený a dělaly se mi zvláštní mžitky před očima. Zkoušela jsem neustále zvracet, bylo mi zle, jako když to člověk přežene s alkoholem, ale i když jsem si strkala i prsty do krku, nešlo to. Halucinace sice byli velmi mírné (téměř žádné) , v hlavě však semínka začínala značně působit. Lehla jsem si do postele a sledovala lustr. Vypadal, že se zvětšuje a přesto byl stále stejně velký. A pak začalo šílenství. Začala jsem se cítit neskutečně šťastná, až na prokraji bláznovství (jako kdybyste např.vyhráli v loterii), smála jsem se a zároveň, jak mi bylo fyzicky zle, tak jsem se psychicky cítila naprosto mizerně, jako v hluboké depresi. Tyto dva pocity-pocit blaženosti a zároveň hluboké úzkosti-se ve mě odehrávaly naráz. Moje tělo se smálo a zároveň trpělo. To samé se dělo v mojí hlavě. Stále se to stupňovalo. Pak jsem se chytila za hlavu a začala silně panikařit, že tohle je příliš crazy, že tohle nedám, bylo to příliš matoucí. Zvedla jsem se a stále se uklidňovala, že to bude v pořádku. Foukla jsem si do obou nosních dírek Rapé, které má uzemňující účinky. Asi na 5 vteřin nastalo v mojí hlavě naprosté ticho a pak jsem cítila, jak se psychické účinky semínek řítí jako po horské dráze dolů. To mě nesmírně uklidnilo. Ale peklo pokračovalo dál. Nevolnost se stále stupňovala, stejně jako hladina mých emocí a myšlenek. Jak říkám - růže sice skrze halucinace příliš neúčinkovala, ale v hlavě skrze styl přemýšlení působila velmi zřetelně, což zrovna v této situaci nebyla žádná výhra. Můj trip vypadal tak, že jsem buď bezmocně ležela schoulená v klubíčku na posteli s ohromnou bolestí v žaludku a nebo jsem kašlala do záchodové mísy s touhou to ze sebe dostat. Po té jsem se na chvíli naprosto složila. Cestou do koupelny jsem se sesunula na chodbě u skříně na zem a nebyla jsem schopná už ani mluvit. Cítila jsem se naprosto na dně, z mého bludiště na teplakách se mi dělalo ještě více zle. Příteli jsem nebyla schopna odpovídat na otázky, jen jsem kývala nebo kroutila hlavou (ano/ne). Tělo mi brnělo čím dál více, žaludek na mě křičel, že tohle v sobě mít nechce. Ale já už neměla ani sílu vstát a dojít těch 5 kroků k záchodu. Jediné, co se mi honilo hlavou bylo, aby mi někdo okamžitě píchl do žíly něco, co ten stav v mé hlavě okamžitě vypne a zároveň jsem si přála vypumpovat žaludek. Přemýšlela jsem nad záchrankou, měla jsem reálný pocit, že umírám. Přítel se mě zeptal, zda chci do nemocnice - odpověděla jsem, že nad tím přemýšlím. Pak se mě zeptal, co tam řeknu. Moje odpověď byla, že pravdu-že mi je jedno, co si o mě budou říkat, ale že chci, aby to okamžitě skončilo. Nevím jak dlouho jsem tam takto seděla, čas byl velmi zkreslený. Pak jsem se šla zkusit znovu vyzvracet a po několika minutách šimrání se na mandlích, se mi to konečně povedlo. To byla neskutečná úleva a na několik minut se mi udělalo lépe, i když mi pořád bylo poměrně zle. Šla jsem si nakrájet kiwi, lehla jsem si do postele, poslouchala hudbu, jedla kiwi a pila Coca colu. Obojí to mělo velmi zvláštní chuť, kiwi bylo velmi hrubé a Coca Cola hořkosladká. Když jsem kiwi dojedla, začalo se mi dělat opět zle od žaludku. Šla jsem ještě několikrát zkusit zvracet, ale už bezúspěšně. Měla jsem i poměrně velké problémy s močením, což mi na mém psychickém stavu moc nepřidávalo. Měla jsem žízeň, ale zároveň silné nutkání močit. Ven to bohužel moc dobře nešlo (jen velmi mírně) což ve mě celkem vzbuzovalo paniku a silný pocit nepohodlí. Nakonec jsem to vzdala a jen ležela schoulená v posteli. Brnění v těle pomalu ustávalo, ale nastupovala obrovská horkost do obličeje, dlaní a chodidel. Bylo mi horko a zároveň chladno-jako při horečce. Stále jsem byla velmi malátná, při každém pohybu jsem měla pocit, že se pozvracím. Ticho bylo velmi nepříjemné, tak jsem si pustila na mobilu hudbu. Jenže po pár vteřinách mi každá písnička přišla velmi otravná, takže jsem je neustále přepínala nebo vypínala a znovu zapínala. Cítila jsem se velmi podrážděně a mrzutě. Kolem 16h. jsem cítila velkou tíhu na víčkách. Chtělo se mi spát, ale kdykoliv jsem zavřela oči, měla jsem halucinace. To bylo velmi nepříjemné, tak jsem jen bezvládně ležela, vnímala horkost ve tvářích, dlaních a chodidlech. Při tom jsem se cítila velmi úzkostně a méněcenně. Chvíli mě přepadala myšlenka, že až usnu, tak už se znovu neprobudím. Bylo mi velmi smutno. Přítomnost přítele trochu pomáhala, ale žádná sláva. Snažila jsem se usnout, stále to kvůli halucinacím pod zavřenými víčky nešlo. Nakonec jsem se vzdala, řekla jsem si, že se přizpůsobím. Zavřela jsem oči, zaposlouchala se do klidné hudby a při tom pozorovala halucinace. Viděla jsem přetrhanou narůžovělou spirálu, která se točila. Pak se začala rozpadat (vypadalo to jako glitch) , až postupně zmizela úplně. Pak bylo bílo, pak tma a v té tmě se objevila bílá silnější čára. Ta se začala otevírat a v ní byl černý prostor, ve kterém byla další bílá čára, která se otevřela a v ní byl další černý prostor s bílou čarou a takhle to šlo do nekonečna. Velmi mě to uklidnilo a začalo se mi dělat lépe. Najednou jsem byla velmi komunikativní, měla jsem obrovskou chuť jen mluvit a mluvit, a tak jsem si povídala s přítelem. Pak jsme se spolu dívali na různá videa - zajímavá či vtipná - a mě se dělalo čím dál lépe. Kolem 19h. večer mi už fyzicky bylo dobře, jen tváře, dlaně a chodidla byla stále dost horká. Do hlavy se mi vylila obrovská dávka euforie a já měla chuť tancovat, zpívat a blbnout. Najedla jsem se, lehla si opět do postele a poslouchala hudbu. Cítila jsem se nádherně a hlavou mi běhala myšlenka, že havajská růže je velmi zajímavá. Nejdřív popíchá člověka trním (obrazně řečeno), ale nakonec ho odmění svou krásou. Užívala jsem si každou minutu toho, že mi je již fyzicky dobře a plula podél hudby na vlně euforie. Nakonec jsem si lehla k příteli do obýváku, chvíli s ním koukala na televizi a při tom usnula vyčerpáním. Pak jsem se přemístila do ložnice a spala jako zabitá až do rána.
Následující 4 dny jsem se cítila psychicky dost mizerně, ale nedokázala jsem přesně určit proč, protože v mé hlavě bylo převážně ticho. LSA mi na určité věci dala jiný pohled, ne však tak převratný jako například LSD.
Po čtyřech v celku nepříjemných dnech jsem si zameditovala. Už po meditaci jsem se cítila mnohem lépe a po pěti dnech jsem již nezaznamenala velké příznaky úzkosti. I tak už LSA rozhodně znovu nezkusím, ačkoliv to beru jako víceméně dobrou zkušenost. I bad trip může v mnoha věcech otevřít oči.
. 
2024 ©