LSD - po druhé

Dne 2.12.2019 jsem se vydala na můj  druhý LSD trip.

Když mi ho můj dodavatel poskytl, předem mě upozornil, že je velmi silný, a že on sám, který je zvyklý si dávat jeden celý papírek, se po tomto konkrétním druhu cítil, jako by měl dva a znovu by si tento už celý nedal. Doporučil mi,ať si dám si raději půlku, a tak jsem jej samozřejmě poslechla a dala si jen půlku papírku.
Bylo půl deváté ráno, kdy jsem tuto půlku zkonzumovala. Následně jsem se šla dívat na videa na youtube a čekala, až LSD začne působit. Zhruba po půl hodině se mi neskutečně začaly potit ruce. Po další půl hodině - asi v půl 10 - jsem šla na záchod a stále měla pocit, jako kdyby to už na půl působilo a na půl ne, avšak to se během chvíle velmi rychle změnilo - nastoupil neskutečný třes do rukou, nohou, brady, zároveň s tím i neskutečná zima a já na chvíli začala panikařit, co je to za stav, jelikož na mém prvním tripu jsem takové pocity nezažívala. Zalezla jsem si do postele, přikryla se a doufala, že se to zlepší. Pak mě napadlo si jít udělat heřmánkový čaj, jelikož jsem měla i celkem nevolnosti od žaludku a zároveň mi stále byla neskutečná zima. Čaj mi však příliš nepomohl, jelikož hned po prvím loku se mi tak "zvedl kýbl" , až jsem se chytla za pusu, neboť jsem měla strach, že si právě pozvracím stůl ...
V 10 ráno mi začalo mírné vlnění, a periferně jsem všude viděla problikávající bílé světlo, které nebylo moc příjemné, trochu jsem z toho stavu panikařila, byl velmi zvláštní. V půl 11 jsem zjistila, že pod zavřenými víčky se mi začíná spouštět dost živé kino plné velmi barvitých vizuálů, a tak jsem poslouchala hudbu a nechala se těmito vizuály unášet. Všechny vizuály, které jsem se zavřenýma očima viděla, samozřejmě nedokážu ani popsat, ale pro představu zde popíšu jeden z prvních:
Představ si květiny - tvůj pohled se zameří především na jejich lístky. Tyto lístky se začnou smršťovat a vzniknou z nich dva proplétající se hadi. Zaměříš se na vzor jejich kůže a zjistíš, že jejich vzor vypadá jako oči. Vrhneš se do jednoho z těchto ok a vidíš žluté semínko jahody. Tvůj pohled se vzdálí a ty vidíš hned několik červených jahod plné žlutých semínek. Tyto jahody se začnou měnit na jazyky, které se proplétají a následně se mění na další jiné vizuály. Bylo to nekonečné. Vizuály se hodně měnily i podle hudby, kterou jsem poslouchala. Přišla jsem si velmi bláznivě.
V 11h. se mi začaly měnit barvy - zdi mé ložnice, ve které jsem byla, změnily barvu do růžové, následně do fialové, modré, zelené, chvílemi se barvy do sebe i různě slévaly např. půlka ložnice bylá růžová a druhá modrá atp. Můj mourovatý kocour změnil barvu do takové zeleno-žluto-hnědé (nelze tuto barvu úplně identifikovat, byla taková hodně jiná, až trochu neznámá). Ustoupila zima a třes se velmi zmírnil. Začala nastupovat euforie.
Ve čtvrt na 12 jsem poprvé zažila, že barva měla chuť. Poslouchala jsem hudbu, měla zavřené oči a sledovala všelijaké vizuály. Viděla jsem zrovna kaleidoskopické tvary, které měnily barvu a v momentě, kdy jsem je viděla žluto-oranžové, cítila jsem, jak tato barva chutná podobně jako kůra od pomeranče - velmi hořkokysele, trpce. Chvíli po té, jsem byla opět na záchodě a zjistila jsem, že přicházejí vizuály i s otevřenýma očima. Na žlutých koupelnových dlaždicích se začala vykreslovat zlatá mandala, která se do sebe vztahovala a opět rozpínala a přišla mi natolik krásná, že při probíhajícím euforickém stavu, mě naprosto rozesmála, až se mi spustily slzy. Když jsem se vrátila do ložnice, všimla jsem si, že na zdech a na prostěradle se mi objevují květiny. V jednu chvíli se tyto květiny na prostěradle změnily na vzor motýla a pak hned na srdce. Byly též velmi proměnlivé.
V půl 12 jsem si otevřela okno, bylo mi naopak už strašné horko a sledovala jsem přírodu. Mraky se rozpínaly a stromy se rytmicky vlnily, jako by tancovaly na hudbu, kterou jsem poslouchala. Čím déle jsem stromy pozorovala, tím zajímavější byly. Jejich větve se se začaly splétat do dokonalých symetrických tvarů a jejich koruny se začaly měnit do takových zvláštních těžko popsatelných "čepců"- vypadalo to jako fialová vata? či pěna, cítila jsem z veškeré té přírody obrovský respekt.
Chvíli před dvanáctou jsem zaznamenala i velký nárust hmatového smyslu. Když jsem hladila mého koucoura, měla jsem pocit, že nic hebčejšího na světě už nemůže existovat. Když jsem při hlazení jeho srsti zavřela oči, měla jsem vyloženě pocit, že se v té hebkosti roztékám a bylo to opravdu nádherné.
Na vrcholu tripu jsem měla často stavy, kdy jsem např. byla normálně funkční, byla jsem schopná komunikovat a být aktivní s pocitem, že mám vše naprosto pod kontrolou, ale tento stav následně střídal druhý stav, kdy naopak jsem měla obrovský nával, při kterém jsem nebyla schopna ničeho jiného než sebou plácnout do postele, zavřít oči, sledovat vizuály a bezmyšlenkovitě poslouchat hudbu. Nebyla jsem schopná komunikace, naprosto mě to vypínalo a vrhalo do světa v mé hlavě. Nejsem schopna takto zpětně říct, jak dlouho tyto stavy trvaly, čas na psychedelikách je velmi obtížné vnímat - plyne jinak.
V půl jedné jsem zkoumala mé tělo a zjistila jsem, že moje kůže je zelená. Při delším pozorování se však zelená měnila na tyrkysovou, pak na mou tělovou barvu a nakonec opět na zelenou.
Kolem půl druhé se moje vizuály s otevřenýma očima začaly měnit na další úroveň. Jak to vypadalo? Např. Koukala jsem na naše povlečení zblízka. Z počátku to vypadalo, jako kdyby mělo květinový vzor, ale následně se tyto květiny rozplynuly. Vypadalo to, jako kdyby se jedna vrstva látky oddělila od druhé, zvedla se a mezi těmito vrstvami vznikl prostor připomínající vlnící se vodu. Celé prostěradlo na posteli najednou vypadalo jako voda a pod hladinou na mě vykoukla hadí hlava. Tento vizuál mě naprosto uchvátil, prohlížela jsem si tuto hadí hlavu, barvu kůže i barvu výrazných žlutých očí. Bylo to celé ve 3D. Absolutně jsem to nechápala a po chvíli se podívala jinam. Když jsem odvrátila zrak, všechna hladina včetně hada zmizela. Netrvalo dlouho a chvíli po druhé hodině odpoledne jsem zažila další velmi realistický pseudohaluz :). Seděla jsem na židli, sledovala moje černé legíny na nohou, které byly samý chlup od mého kocoura. Tyto chlupy na legínách se opět začaly spojovat a vytvářely květinový vzor. Z květinového vzoru se za chvíli zas utvořilo naprosto něco jiného - opět jakoby se látka z legín rozdělila na dvě vrsty a mezi těmito vrstvy vzniklo něco jako akvárium - horní vrstva vypadala jako průhledné sklo a pod ním mezi mořskými řasami či kapradím proplouvali malí neonoví pulečci. Nevěřícně jsem tak několik minut hleděla na moje stehno, z kterého bylo živé akvárium :). Když se změnila písnička, celé tohle akvárium zmizelo a vystřídal ho vizuál v podobě květin, kdy do rytmu hudby těmito květinami pulzovala energie v podobě neonových barev a přelévala se z jedné květiny na druhou.
Pár hodin jsem si takto užívala vizuály kolem sebe (i v sobě, když jsem zavřela oči) a přemýšlela nad sebou a různými životními věcmi. Prohlížela jsem si knížku s fotkami z vesmíru, které dost měnily svou původní podobu. Kolem půl páté jsem si sedla k počítačí, šla na YouTube a pustila si video s různými záznamy z přírody. To byl opět velmi zajímavý zážitek. Např. jedno video se mi úplně vizuálně změnilo a vypadalo jako nakreslené temperami, ale stále v pohybu . Další video se stromy se změnilo tak, že všechny větve stromů se změnily v ruce a všechny stromy se za tyto ruce chytily, v mezerách mezi rukami se objevovaly oči. V jiném videu se vodopád změnil na padající peří a skály připomínaly spíše obličeje a postavy. Nejvíce mě však uchvátilo video s mořem, které nabíralo různých podob, avšak nejvíce se mi líbilo, když každá vlna se opět proměnila v ruku a všechny tyto ruce se různě splétaly. Napadlo mě při tom, jak krásné by bylo, kdyby se všichni lidé na této planetě byli schopni takto držet za ruce a splynout v jednotu jako každá kapka splývá v oceán.

Později jsem si pustila video určené přímo pro lidi na psychedelikách, které obsahovalo sestřih různých meditačních videí plných fraktálových a kaleidoskopických vzorů či různé barevné psychedelické hudební videoklipy. Při sledování tohoto sestřihu se mi velmi střídaly stavy euforie a naprostých záchvatů smíchu se stavy spíše rozjímajícími. V jednom momentu jsem opět pocítila chuť barvy - šlo o modrou barvu ve videu, které mi zachutnala mentolově. V dalším momentu, když ve videu byla houba, která se zvláštně rozprášila, jsem měla pocit, že to musí strašně smrdět, tudíž se mi tak trochu video spojilo s čichem. Po shlédnutí tohoto sestřihu, které trvalo hodinu a půl jsem si užívala již klesající stav, prohlížela jsem si ještě vizuály na mé posteli a posílala si hlasovky s mými přáteli, ve kterých jsem jim líčila celkové pocity. Tímto způsobem jsem "dojela" až na konec, kolem deváté večer jsem už nepociťovala žádné účinky. Pouze když jsem zavřela oči, stále jsem měla živé kino :).
Dojezd byl bezproblémový, jen mě trochu bolely ruce a nohy. 
Kolem 12h. v noci jsem šla spát, ale usnout mi bohužel nešlo kvůli stále probíhajícím vizuálům uvnitř mé hlavy. Viděla jsem věci od motýlů až k různým ošklivým věcem z hororů - např. různé zombie či do krve rozdrápané tváře. Když jsem však pomyslela na květiny, tak se tyto ošklivé věci vzápětí přeměnily na květiny, což bylo fajn. V jednu ránu jsem už byla skutečně zoufalá, že nemohu usnout, a tak jsem si dala přírodní prášek na spaní - naštěstí pomohl a já do čtvrt hodiny usnula. Spala jsem hluboce až do rána. Půl dne jsem se cítila velmi unaveně, z toho mi však pak pomohla procházka a kafe. 
Tento trip bych popsala k přirovnání: Nejdřív ty spolkneš LSD,ale pak LSD spolkne tebe. Celkový stav bych přirovala k tomu, jakoby si mě LSD převalovalo a vychutnávalo na jazyku. Když byl jazyk v klidu, byla jsem i já, když LSD jazykem hnulo, měla jsem horskou dráhu . Nájezd tohoto tripu byl velmi nepříjemný, jelikož nenabíhal postupně, ale přirovnám-li to k právě horské dráze -> z počátku jsem měla pocit, že to je spíše vyhlídková jízda a naivně jsem si myslela, že tento trip je velmi slabý a bude to tak celých následujících několik hodin. V momentě, kdy jsem si však toto pomyslela, se najednou klidná dráha změnila v pořádný sešup a přicházející stavy byly natolik intenzivní, až mi z toho nebylo dobře. Po prvnotním sešupu jsem si začala uvědomovat, jak silné toto LSD je a měla jsem trochu strach, jaké to bude, až látka začne vrcholit. Moje obavy byly naprosto zbytečné, protože čím více jsem se blížila k vrcholu působení, tím se můj fyzický i psychický stav začal zlepšovat a nakonec z toho byl opravdu velmi dobrý, ačkoliv zároveň pro mne velmi silný trip. 
Shrnuto podtrženo - hodnotím tuto zkušenost jako jednu z nejsilnějších v mém životě, velmi pozitivní. Uvědomila jsem si spoustu věcí, na kterých bych v mém životě chtěla zapracovat a co je skutečně důležité a co ne. 
Na památku z tohoto tripu přikládám písničku, která se mi vryla pod kůži, jelikož na tripu jsem při ní zažívala hodně pozitivní euforický pocit.
https://www.youtube.com/watch?v=G8dsvclf3Tk&fbclid=IwAR3RK6oNA0kkXcoJFP7wBzz6tCKIBnbkX63mYiwzE2UM8Benb6c8Pfnl8_c
 Děkuji, pokud jsi dočetl/a tento sloh až do konce